O mém díle

Na obrazech uvidíte zaniklý či stále přežívající svět dobrodružství, vzdálených exotických krajin, nádherných zvířat a úžasných lidí, divochů v té nejpřirozenější Darwinovské podobě. Vzdálené kraje vonící kořením, kouřem i pachem koní a omamnými květy. 

Živly všeho druhu od bouří nad oceánem nebo v Himalájích, vánice i polární záře

Výbuchy sopek, fata morgány, hřmění vodopádů či sněžných lavin a poklady El Dorada. Vše ve výhni tropů, pouští, savan, prérií, pamp či pust. Všichni ti piráti, bukanýři, korzáři, kovbojové, indiáni z prérií severu, či od jezer Kanady, nebo ti amazonští, a všichni se svými šamany. Afričtí siláci či hubení Masajové, drobní Dajáci nebo urostlí Maorové. Lesy a pralesy, vzácné orchideje a majestátné listnaté stromy s plnovousy mechu a jehličnaté velikány Tajgy či palmy všeho druhu a kaktusy. Totemy, obětní kameny, puebla, haciendy a také iglú a paláce boháčů. Krásky z Polynésie, Melanésie, Mikronésie, ale také z přístavů v Jokohamě, Šanghaji a Guinei.

Přes všechen postup vpřed u počítačů, mobilů a laptopů tu zůstanou nesmazatelní autoři knih: Jack London, Karel May, Rudyard Kiplig, Jules Verne, James Oliver Curwood, Edgar Rice Burroughse, Jaroslav Foglar, Enrigue Stanko Vráz nebo Alberto Vojtěch, Frič. Všichni se svými kladnými hrdiny, s povahou průzračně čistou, ať už to byli lidé nebo zvířata a pochopitelně jejich protiklady padouchové a zlotřilci všeho druhu, desperádos a otrokáři.

Cestování mne naučilo mnohému

Projel jsem skoro polovinu Ariky díky Rudovi Švaříčkovi, centrální i jižní Ameriku díky mé přítelkyni Elišce, která to se mnou vydržela, a taky Polynésii, Melanésii, Mikronésii a Idonesésii po stopách vlídného a mně blízkého člověka cestovatele Miloslava Stingla. Jeho knihy jsou dodnes kvalitními cestovními průvodci. Než jsem mohl tohle všechno absolvovat při malování exotiky, byl jsem střízlivý a řadu věcí jsem vyřadil, protože mi připadaly jako kýč, který jsem obkreslil z časopisu National Geographic.

Ale po zhlédnutí těch tisíců motivů krajin, skal, obloh, vodstev jsem názor změnil, někdy to prostě vypadalo kýčovitě. Ať už ti večer svítí do tváře táborový oheň nebo obrazovka tvého počítače, svět dobrodružství a exotiky bude existovat i nadále, jen v trouchu jiné podobě.

Dovolte mi na závěr malý citát z špagety-westernu „Podivné dědictví“ kde přemlouvá Tom (hraje ho Terence Hill) své nové kamarády-desperados k novému životu na jeho zděděné farmě:
Tom: „Přátelé, nechte té romantiky. Píše se rok 1880, před pokrokem neutečete. S Divokým západem je konec.“
Desperádos: „Dokaváď uvidím zapadat slunce, západ bude existovat. Půjdeme za sluncem, že jo?“